Jaguár, mohutný milovník vody

Jaguár americký (Panthera onca) je po tygrovi a lvovi třetí největší kočkovitou šelmou. Na fotografiích a při návštěvách zoologických zahrad si jej můžete splést s levhartem, protože tyto dvě šelmy jsou si skutečně velmi podobné. Dokonce i genetické testy prokázaly jejich vysokou příbuznost naznačující společného prapředka

Vzhledem k tomu, že levhart se vyskytuje v Africe a Asii, zatímco jaguára můžete spatřit pouze v Jižní a Střední Americe, je však záměna ve volné přírodě vyloučena. Jinak se od sebe liší několika znaky. Jaguár je celkově robustnější a těžší, jeho hlava je v poměru k tělu mohutnější a ocas a nohy kratší. Rozdíl je i v kresbě – levhartí skvrny na boku těla jsou menší a prázdné, naproti tomu jaguár má rozety větší a vyplněné jednou či více tmavými skvrnami. Navzdory příbuznosti s levhartem se chováním a prostředím, v němž se pohybuje, podobá jaguár spíše tygrovi. Stejně jako největší kočkovitá šelma, i jaguár se zdržuje blízko u vody a s oblibou plave.

Variace velikosti a hmotnosti je u tohoto zvířete pozoruhodná. Největší známý samec vážil téměř 160 kilogramů a velikostí se tak téměř rovnal lvům. Byly ovšem zaznamenáni i extrémně malí dospělí jedinci s hmotností kolem 40 kilogramů. Samice jsou v průměru o 10–20 % menší. Bez ohledu na menší vzrůst mají tito dravci nesmírně silný stisk čelistí a srovnávací studie je podle tohoto parametru (vzhledem k velikosti těla) postavily do čela kočkovitých šelem. Konkurovat jim může pouze levhart obláčkový; tygr i lev mají stisk slabší. Síla jaguářích čelistí umožňuje tomuto lovci neobvyklou smrtící metodu: kousnout přímo do lebky oběti, kterou rozdrtí společně s mozkem, což je pro kořist pochopitelně fatální.

Jaguárů ubývá a tento druh je zařazen mezi téměř ohrožená zvířata (kategorie podle IUCN). Odhadnout počet těchto šelem je velmi těžké a žádné celkové číslo není udáváno. V roce 1991 se ovšem odhadovalo, že až 1 000 kusů žije v Belize, jiná studie o rok dříve napočítala kolem 500 jaguárů v Mexiku a zhruba stejný počet by jich měl žít v Guatemale. Velké kočky jsou sice chráněny, ale ještě stále dochází k jejich zabíjení, zejména při konfliktech s rančery a farmáři v Jižní Americe.