Site icon CestyaSny

Kam došla evoluce vybavení pro výstup na Mount Everest

Psalo se datum 29. května 1953 a dvojice mužů – Novozélanďan Edmund Hillary a nepálský Šerpa Tenzing Norgay stanula na nejvyšším pevném bodě na Zemi – vrcholku himálajské hory Mount Everest. To tak nějak tušíme. Ale s čím vlastně tehdy lezli nahoru, to ví málokdo. Pojďme si fakta kolem jejich dobrodružství objasnit.

Už jste si někdy do zahraničí vezli 4 500 pytlíků mouky? Nebo zavazadla o této hmotnosti? To asi ne, že? Výprava, kterou roku 1953 vedl k Everestu John Hunt, si přivezla právě tolik bagáže. Vybavení a zásoby o váze 4,5 tuny jim z Káthmándú pomáhalo vynést výše do hor 362 pomocníků a 20 Šerpů.

Ze 4,5 tuny vybavení se 54 kg dostalo až do závěrečných fází výstupu. Nesli je na zádech šéf výpravy Hunt, Hillary a Tenzing, každý po 18 kilech. V závěrečné pasáži Hunt zamířil dolů a dvojici ještě něco přibylo. Hillarymu narostlo zavazadlo o polovinu váhy.

Změn za léta doznala nejvíce záznamová technika. Hillary a Tenzing s sebou měli z dnešního pohledu dosti velký fotoaparát, jímž pořídili slavný snímek, na němž bičováni větrem pózují společně na střeše světa. Dnešní horolezci mají poměrně malou, ovšem výkonnou baterii s výsuvnými solárními panely. Ty ji dobíjejí. K tomu malá kamera a skladný notebook a technika je téměř kompletní.

Co se techniky týká, má v současné době zásadní význam také satelitní telefon. Zprostředkovává jediný kontakt lezců se světem a už zachránil nejeden život. Pojďme se však podívat také na jídlo. Dnes dominuje dehydrovaná strava, tedy instantní kaše, které se zalijí vodou ohřáté na malém hořáku a ochutí třeba kouskem špeku. Žádné energetické tyčinky tu nemají význam – zmrznou a nedají se kousat.

Při boji s omezeným prostorem v batohu si nenachází žádná rozměrná strava místo. Za Hillaryho časů hrály prim konzervy. Například těsně před závěrečnou etapu cesty jedli s Tenzingem sardinky na sušenkách. Nesli si také plechovku broskví, džem, med nebo datle. A také citrony. Spoustu horké vody s citronem konzumovali prý kvůli zmírnění potíží vyvolaných nadmořskou výškou. Jihoameričtí indiáni z tohoto důvodu v Andách žvýkají listy koky.

Pochopitelně i vybavení je dnes úplně jiné. Ne, že by do výšky 8848 metrů lezli po liánách s pazourky, ale po šedesáti letech se přece jen využívají trochu jiné materiály. Důkazem je oblečení.

I když i tady máme jeden evergreen – peří. Jako teplý základ slouží vesty a bundy z peří a imitace peří. Přes ně se potom navlékají vrchní vrstvy s nepromokavou membránou. A opomenout se nedají ani správné boty. Horolezci používají ty se silnou izolací, na trhu ovšem můžeme vidět i elektricky vyhřívané vložky. Jeden německý výrobce vyvíjí elektricky vyhřívané boty.

Exit mobile version