Přírodní park Svratecká hornatina

Krása těchto chudých pastvin a lesů, tichá a nehlučná, je hlubší pro toho, kdo jí rozumí, napsal o kraji horního toku Svratky před více než sedmdesáti lety Karel Cejnek. V jistém smyslu platí jeho slova dodnes. Stručně popsat krásy tohoto území by bylo nadlidským úsilím. Vyberme tedy pouze několik drobků z hostiny, kterou Zubří země, jak ji lidé podle erbu rodu Pernštejnů, jenž kraji nesmazatelně vtiskl svou pečeť, nazývají.

Město, které propadlo peklu
Chcete-li pátrat po ztraceném městě, nemusíte jako Hiram Bingham do Peru nebo jako Heinrich Schliemann do Turecka. Stačí vyrazit do nitra Svratecké hornatiny. Dávná pověst praví, že někde v lese mezi Skoroticemi, Osikami a Broumovem kdysi stávalo velké město Přibyslavice, proslulé velkolepými trhy. Jednou zde prý byl neznámý pocestný neprávem označen za zloděje a nespravedlivě uvězněn v temnici. Když ho po čase propustili, za hradbami město proklel: „Propadněte se do horoucích pekel!“ Zvedl se vítr, země se zachvěla a Přibyslavice se opravdu navždy propadly. Když pak tudy za třicetiletých válek táhla švédská vojska, marně prý hladoví a žízniví vojáci hledali město, jenž měli zakreslené v mapách. Dodnes prý někde v lese existuje studánka, u níž je možno zaslechnout slabounké vyzvánění zvonů a městský ruch propadlých Přibyslavic.
Archeologický výzkum však nabízí mnohem střízlivější fakta: místní jméno Přibyslavice označuje v katastrálních mapách rozlehlou louku a část lesa asi tři kilometry severozápadně od Osik. Jméno připomíná někdejší ves stejného jména, která je doložena jediným záznamem v zemských deskách roku 1390. Archeologové zde jako pozůstatky dávných polí nalezli upravené terasy. Ves pravděpodobně zanikla (zcela přirozenou cestou) v první polovině 15. století. Rozloha plužiny kolem 120 hektarů přivedla odborníky k předpokladu, že tady s největší pravděpodobností stávalo dvanáct až patnáct usedlostí.

Falešná hradní zřícenina
Jestliže se přece jen pustíte do marného hledání Přibyslavic, naleznete kromě nehmatatelného ticha a vůně květin taky nádherně reálné Hrádky. V nadmořské výšce 627 metrů vytvořila rozmarná příroda mrazovým zvětráváním úchvatnou skalní skupinu z vrstevnatých bítýšských rul s dobře patrnými křemennými žílami. Hřibovité útvary z povzdálí evokují iluzi hradní zříceniny, na jejímž cimbuří hnízdí dravci. Okolní les je oázou v moři smrkových monokultur – prastarému lesu vévodí buk a javor klen s jasanem a jilmem. Starý porost je vyhledávaným hnízdištěm datlovitých ptáků.
Když sestoupíte pod Hrádky, objevíte další ze skvostů Svratecké hornatiny: údolí Chlébského potoka. Potoční luh je proslulý zejména na jaře, když rozkvete záplavou bledulí jarních. Potok skýtá ideální loviště pro skorce vodní, na které tu narazíte u každého meandru.

Čert, Cimrman a vřes
Pokud chcete vystoupit na „střechu“ Svratecké hornatiny, musíte na Sýkoř (702 m n. m.) – kopec, který je obklopen starými i současnějšími legendami. Podle té staré strašil na Sýkoři čert. Podle novější inspiroval vrch Járu Cimrmana k napsání dramatu Dobytí severního pólu, když si tu v prý „v tvrdém terénu na vlastní lyži a botě vyzkoušel to, co české dobyvatele čekalo, než překročili 50. rovnoběžku.“ Alespoň to tvrdí ctihodní patafyzikové, kteří vyznačili „Cimrmanovu plahočinu“ vedoucí z Lomnice u Tišnova na vrchol Sýkoře. U sýkořské myslivny uvidíte Cimrmanovu plostiku (pozor, to není tisková chyba), jejímž autorem je Jožka Zahradník. Odhalení pomníku byli přítomni i Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, kteří zde také předvedli kuriózní přesun na jedné lyži. Na úbočí Sýkoře naleznete přírodní památku Synalovské kopaniny, kde dosud hojněji roste vřes.

Tyrkysové šípy a vydří hrátky
Často na toulkách kolem Svratky sleduji fascinující tyrkysové šípy – ledňáčky říční. Řadu let jsem však marně pátral po jejich hnízdních norách. V loňském roce jsem je konečně objevil – dvě hnízdní nory ve strmém břehu. Při druhém hnízdění párek ledňáčků zneklidňoval norek americký, který se na jejich mladé – naštěstí a taky díky mně marně – dobýval. Bohužel letošní červencová velká voda příhodnou břežní část strhla a já mám zase co hledat …

Výři a krkavci na Sokolí skále
O vyhlášení rezervace Sokolí skála se zasadil především doubravnický rodák, myslivec a milovník přírody MUDr. František Jelínek již v roce 1949. Rezervaci tvoří prudké skalní srázy, mrazové sruby s římsami, balvanová moře i izolované skalní útvary. Magické místo vděčí za svůj název faktu, že bývalo hnízdištěm sokolů stěhovavých. Přítomnost vzácných dravců však v roce 1953 definitivně zmařil nezodpovědný myslivec, který jednoho z páru sokolů zastřelil.
V současné době jsou Sokolí skály vyhledávaným hnízdištěm výrů velkých a krkavců velkých. Lokalita je velmi zajímavá i botanicky: roste tu jediná přirozená populace tařice skalní Arduinovy v povodí Svratky, dále lilie zlatohlavá, tis červený (jediný samčí exemplář) a mnoho dalších vzácných rostlin.

„Vydru říční (Lutra lutra) pozoroval na Svratce doktor F. Jelínek roku 1961, z pozdějších let již další záznamy nejsou,“ píše znalec na přírodu Tišnovska a Svratecké hornatiny RNDr. Jan Lacina, jeden z autorů knihy Doubravník v dějinách 1208–2008. Já mám jinou zkušenost. Vydry sleduji na Svratce již několik let, dokonce jsem v hrázi polovyschlého bývalého rybníčku našel i jejich nory. V roce 2008 tady vydra úspěšně vyvedla tři potomky, což je ve „vydřím světě“ skutečnou raritou. Jejich hrátky jsem měl možnost sledovat až do časného podzimu.

Další skrytá tajemství
Profesionálním zoologům unikl i další přírůstek vzácných savců: na Svratce se usadila dobře prosperující rodinka bobrů evropských (Castor fiber). Pracovitým zvířatům už padl za oběť mohutný topol, i když je dlužno přiznat, že bobřím zubům vydatně napomohly letošní nemilosrdné červencové vichřice. Bobry na Svratce pravidelně sleduji už dva roky, ale z pochopitelných důvodů nebudu v tisku přesněji lokalizovat jejich teritorium.
Bujný pobřežní porost Svratky, který v posledních letech znehodnocuje invazní neofyt křídlatka japonská, bohužel vyhovuje i dalším nežádoucím přivandrovalcům – minkům, tedy norkům americkým (Musela vison). Zřejmě jde o uprchlíky a jejich potomky z bývalých kožešinových farem. Tyto vitální šelmičky znamenají pro původní druhy savců i ptáků pohromu. V místech jejich hojného výskytu se třeba ještě nedávno hojná ondatra pižmová (Ondatra zibethicus), která ovšem rovněž není původním druhem, neboť byla v Evropě vysazena až v roce 1905, vyskytuje jen velmi vzácně.
Kdoví, jak se bude prostředí Svratecké hornatiny dále vyvíjet. Jisté je, že při každé další návštěvě mi zdejší příroda nadělí vždy nové překvapení.

To vše je Svratecká hornatina
Přírodní park Svratecká hornatina je rozlehlý a (naštěstí) opomíjený. Skrývá se za východním okrajem turisticky vytížených Žďárských vrchů – zahrnuje údolní zářez řeky Svratky až nad Jimramov a navazující kopcovitou krajinu včetně Sýkořské hornatiny. Na svém jižním okraji dosahuje až k Předklášteří u Tišnova, Lomničce a Jamnému. V podstatě jde o celý horní tok Svratky, včetně Vírské přehrady. S rozlohou 365 km čtverečních patří přírodní park k nejrozsáhlejším v Česku a zasahuje do tří okresů: Žďár nad Sázavou, Blansko a Brno–venkov.

Zajímavosti Svratecké hornatiny jsou téměř nesčetné. V případě, že se sem vydáte, by vaší pozornosti neměla uniknout zejména tato místa:

Pilský rybníček, místo rozmnožování chráněných obojživelníků
Míchovec se zbytky pralesovitých javořin a stanoviště nádherné měsíčnice vytrvalé
Veselská lada s výskytem orlíčku planého
skalnatý vrcholový hřbet Hrušín, Doubravnické ostrovy, Křížovická lada
Divoká Svratka, jedinečný bystřinný úsek Svratky u Prudké s balvanitým korytem a hnízdištěm skorce vodního
Bělečská skalka, Boračské ostrovy – loviště ledňáčka říčního a čápa černého
proslulý hrad Pernštejn, zříceniny hradů Zubštejna, Pyšolce, Aušperka a Dalečína
nádherný krytý dřevěný most v Černvíru
úchvatný doubravnický kostel Povýšení sv. kříže s hrobkou Pernštejnů a hrabat Mistrovských
roubenky v Nyklovicích a Ubušínku
magická víska Křížovce se čtrnácti stálými obyvateli a vyhledávanou galerií Z ruky a atelierem geniálního sochaře a básníka dřeva Zdeňka Macháčka
nová rozhledna v Karasínu
Přírodní park Svratecká hornatina vskutku má co nabídnout.

Rady do batohu
Popisované území najdete např. na mapě Edice Klubu českých turistů. Konkrétně jde o číslo 85 – Okolí Brna – Svratecko (1: 50 000). Zajímavé informace můžete získat mimo jiné z turisticko-vlastivědného průvodce obcemi a jejich okolím – Bystřicko, z pera Hynka Jurmana (1999). Z dílny stejného autora vás mohou zaujmout Smírčí kříže na Vysočině (1996) a kniha pověstí Zubštejnské dědictví (2001).

Sdílej

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Translate »