Humpolec, kde se pivo vaří s duší a Hliník má svůj pomník

Přátelé, přiznejme si to. Když se řekne Humpolec, většině z nás okamžitě naskočí ta nesmrtelná hláška: „Hliník se odstěhoval do Humpolce!“ A já nebyl jiný. Když jsem poprvé sjížděl z dálnice D1 s cedulí Humpolec, v hlavě mi zněl hlas Zdeňka Srstky. Jel jsem hledat Hliníka, ale našel jsem město s nečekaně hlubokou duší, vůní sladu a ozvěnami dávné historie.

Humpolec neleží jen na půli cesty mezi Prahou a Brnem. Leží na pomezí příběhů. Je to místo, kde se moderní legenda z filmového plátna potkává se skutečnými osudy soukeníků, sládků a jednoho slavného antropologa. Pojďte se mnou objevit město, které je mnohem víc než jen slavná filmová replika.

Od stříbrného prachu k soukenické slávě

Než se tu objevil Hliník, teklo tu stříbro. Historie Humpolce se začala psát zřejmě už ve 12. století, kdy se v okolí těžilo. První písemná zmínka o „Gumpoldis“ pochází z roku 1178. Město bohatlo, rostlo a ve 13. století už bylo významným bodem na mapě. Když stříbrná horečka opadla, místní prokázali neuvěřitelnou houževnatost. Přeorientovali se. Z Humpolce se stalo jedno z největších center soukenické výroby v českých zemích. Představte si ten ruch, klapání tkalcovských stavů v každé druhé chalupě a vůni barvených látek linoucí se ulicemi. Tato éra dala městu jeho pevný základ a prosperitu, která je vidět dodnes.

Nepasterizovaný pozdrav od pana Bernarda

Dnes už soukenické stavy utichly, ale městem se line jiná, neméně lákavá vůně. Vůně chmele a sladu. Humpolec je domovem Rodinného pivovaru Bernard. A tohle, přátelé, není jen tak ledajaký pivovar. Je to symbol znovuzrození a poctivosti. Když Stanislav Bernard a jeho partneři v devadesátých letech přebírali zkrachovalý podnik, vsadili vše na jednu kartu: tradiční, nepasterizované a poctivé pivo.

Prohlídka pivovaru je zážitek pro všechny smysly. Vidíte ty měděné varny, cítíte tu specifickou, těžce popsatelnou vůni kvasícího piva a samozřejmě ochutnáte. To pivo má jiskru, má příběh. Zdejší sládci vám budou s hrdostí vyprávět o tom, proč nepoužívají pasterizaci a jaký je rozdíl mezi jejich pivem a běžnou produkcí. Je to pýcha města a po právu.

Svatý Mikuláš shlíží z věže

Dominantou, kterou nemůžete přehlédnout, je mohutný gotický kostel svatého Mikuláše na Horním náměstí. Je to tichý strážce města. Doporučuji vám jednu věc: vystoupejte na jeho věž. Výhled, který se vám otevře, stojí za každý schod. Uvidíte celé město jako na dlani, D1 vinoucí se krajinou a zvlněné kopce Českomoravské vrchoviny. Je to místo, kde si uvědomíte, jak krásně je Humpolec v krajině zasazen.

Hned vedle kostela si všimněte budovy děkanství, ale také se projděte dál. Humpolec měl i silnou židovskou komunitu. Najdete tu bývalou synagogu, dnes využívanou sborem Církve československé husitské, a kousek dál i zachovalý židovský hřbitov, místo plné tichého rozjímání a historie.

Konečně ten Hliník! A jeden slavný doktor

A teď k tomu Hliníkovi. V Humpolci si ze své „fiktivní“ slávy udělali přednost. Vzniklo tu recesistické muzeum Hliníkárium. Je to malá, vtipná expozice věnovaná nejen postavě Hliníka, ale i hliníku jako materiálu a jeho spojení s městem (kdysi tu býval velký podnik na zpracování hliníku). Je to milé mrknutí a důkaz, že místní mají smysl pro humor.

Pokud ale toužíte po serióznější vědě, musíte navštívit Muzeum Dr. Aleše Hrdličky. Možná vám to jméno hned něco neřekne, ale Hrdlička byl Humpolečák a zároveň antropolog světového formátu, který působil hlavně v USA. Muzeum mapuje nejen jeho fascinující životní dráhu, ale i prehistorii regionu a samozřejmě historii soukenictví.

Tip na útěk: Zřícenina Orlík

Když už budete mít města dost a zatoužíte po troše přírody a romantiky, mám pro vás skvělý tip. Jen pár kilometrů od Humpolce se na kopci tyčí zřícenina hradu Orlík. Pozor, nepleťte si ho s jeho slavnějším jmenovcem nad Vltavou. Tento Orlík je tajemný, tichý a obklopený lesy. Je to ideální cíl pro krátkou procházku. Cesta k němu vede lesem a ten klid, který na vás u starých zdí dýchne, je dokonalým kontrastem k ruchu dálnice, která hučí nedaleko.

Humpolec mě překvapil. Přijel jsem za vtipem a našel jsem hrdé město s bohatou historií, skvělým pivem a milými lidmi. Tak až pojedete kolem, nesnažte se jen najít Hliníka. Zastavte se a ochutnejte Humpolec doopravdy.

Redaktorův cestovní zápisník

• Doprava: Humpolec má ideální polohu přímo u sjezdu z dálnice D1 (Exit 90). Velmi dobré je i autobusové spojení prakticky z celé republiky.
• Pivovar Bernard: Prohlídky pivovaru (včetně sladovny a ležáckých sklepů s ochutnávkou) je nutné rezervovat předem. Jsou velmi populární. V areálu je i skvělá Pivovarská restaurace a podniková prodejna.
• Otevírací doby: Muzeum Dr. Aleše Hrdličky, Hliníkárium i věž kostela sv. Mikuláše mají různé otevírací doby v závislosti na sezóně. Všechny informace jsou samozřejmě pouze orientační.
• Tip na oběd: Pokud chcete zůstat věrni místní chloubě, Pivovarská restaurace Bernard nabízí skvělou kuchyni padnoucí k pivu. V centru města je pak několik dalších příjemných restaurací s tradiční českou kuchyní.
• Ověření informací: Pro aktuální ceny vstupného a přesné otevírací doby vždy doporučuji zkontrolovat oficiální turistický portál města: https://www.infohumpolec.cz