Bajkal, modrá propast Sibiře, kde led zpívá příběhy šamanů

Dnes vás nevezmu na prosluněnou pláž ani do rušné metropole. Dnes míříme tam, kde vítr voní ledem a borovicí, a kde země dýchá prastarou silou. Míříme na Sibiř, k jejímu modrému oku.

Stojíte na břehu a ten vítr, ten vám řeže do tváří. Není to jen chlad, je to dech věčnosti. Místní Burjaté říkají, že Bajkal není jezero, ale moře. A mají pravdu. Stará legenda vypráví o mocném duchu, Starci Bajkalu, který měl tři sta třicet šest synů (řek) a jedinou, milovanou dceru, krásnou Angaru. Angara se však zamilovala do mocného Jeniseje a jedné noci se rozhodla utéct za ním. Rozzuřený otec po ní v hněvu hodil obrovský kámen, který dodnes leží v místě, kde Angara opouští svého otce. Říká se mu Šamanský kámen. Právě tam, u místa, kde se dcera vzepřela otci, začíná naše cesta k nejhlubšímu sladkovodnímu jezeru planety.

Propast stará 25 milionů let

Když mluvíme o Bajkalu, čísla jsou ohromující, ale sama o sobě nedokážou popsat tu majestátnost. Představte si tu propast. Bajkal je hluboký $1\,642$ metrů. To není jen číslo, je to téměř vertikální míle studené, průzračné vody. Drží si světový rekord nejen v hloubce, ale i ve věku. Vznikl v tektonické propadlině a jeho stáří se odhaduje na neuvěřitelných 25 až 30 milionů let.

Je to kolébka života. Obsahuje pětinu veškeré povrchové sladké vody na Zemi. A ta voda! Na jaře, když roztaje led, je prý viditelnost až čtyřicet metrů. Je tak čistá a chudá na minerály, že se téměř podobá destilované vodě. Není divu, že jezero a jeho okolí bylo v roce 1996 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Žijí zde tisíce druhů rostlin a živočichů, které nenajdete nikde jinde na světě, včetně slavného bajkalského tuleně, něrpy.

Srdce šamanismu: Ostrov Olchon

Pokud chcete cítit skutečného ducha Bajkalu, musíte na ostrov Olchon. Je to největší ostrov na jezeře a geografické i duchovní centrum celého regionu. Cesta sem je dobrodružství samo o sobě. V létě vás převeze přívoz, v zimě se však jezdí přímo po ledě. Oficiální ledová dálnice, vyznačená březovými větvičkami zapíchanými ve sněhu, je zážitek na celý život. Slyšet pod koly auta praskání ledu, který má metr a půl tloušťky, vám zaručeně zrychlí tep.

Olchon je domovem Burjatů a centrem severoasijského šamanismu. Jeho nejsvětějším místem je Skála Šamanka (Mys Burchan) u hlavního města ostrova, Chužiru. Dvě mramorové skály spojené s břehem jsou místem plným serge, posvátných totemových sloupů, ovázaných barevnými látkami. Lidé sem přicházejí meditovat, obětovat duchům (třeba jen pár mincí nebo kapku vodky) a žádat o sílu. Atmosféra je tu hustá, téměř hmatatelná.

Co voní a chutná na Bajkalu

Zapomeňte na chvíli na duchy a mráz. Bajkal má totiž velmi specifickou vůni. Je to vůně kouře z březového dřeva a rybiny. Mluvím samozřejmě o omulovi.

Tato endemická ryba z čeledi lososovitých je místní zlato. A nejlepší je omul uzený. Ať už za studena (déle vydrží) nebo za tepla (ten musíte sníst hned). Na trhu v Listvjance, nejturističtější vesnici u jezera, vám ho babušky prodají ještě teplého, zabaleného jen do papíru. Ta chuť jemného, tučného masa lehce protaženého kouřem, když stojíte na břehu a díváte se na ledovou vodu, ze které byl vytažen, je nezapomenutelná.

Pokud budete mít příležitost, ochutnejte také pozy (v burjatštině buuzy). Jsou to velké masové knedlíčky vařené v páře, plněné mletým masem a cibulí. Jí se rukama. Musíte se opatrně zakousnout do okraje, vysát horký, vydatný vývar uvnitř, a až pak se pustit do zbytku. Je to jídlo pastevců, jednoduché, ale neuvěřitelně syté a chutné.

Ledová magie a letní stezky

Bajkal nabízí dvě zcela odlišné tváře. Léto (od července do srpna) je krátké a překvapivě teplé. Je to čas pro pěší turistiku. Velká bajkalská stezka (Great Baikal Trail) nabízí stovky kilometrů značených tras s dechberoucími výhledy. Můžete se také vydat lodí po jezeře nebo se projet po historické Cirkumbajkalské železnici, která se klikatí po skalnatém pobřeží přes desítky tunelů a mostů.

Ale pak přichází zima. Od ledna do dubna jezero zamrzne do hloubky jednoho až dvou metrů. A tehdy začíná skutečná magie. Led je tak průzračný, že vidíte dno desítky metrů pod sebou. Ten zvuk, když led „pracuje“, praská a sténá, zní jako výstřely z děl nebo zpěv velryb. Je to živý organismus. A ty slavné metanové bubliny, které stoupají ze dna a zamrzají v dokonalých kruzích pod hladinou, vytvářejí abstraktní umělecká díla. Můžete si půjčit brusle a jet kilometry daleko, nebo se projet autem (či spíše ruskou buchankou) po ledové hladině.

Travel Box: Praktické tipy pro cestu k Bajkalu

Plánování cesty na Sibiř vyžaduje přípravu. Tady je pár základních bodů, které vám pomohou začít.

• Jak se tam dostat: Hlavní vstupní branou k Bajkalu je město Irkutsk. Z Prahy se tam dostanete letecky s přestupem (nejčastěji v Moskvě). Irkutsk je také klíčovou zastávkou na Transsibiřské magistrále.
• Doprava na místě: Z Irkutsku se do nejbližší vesnice Listvjanka (cca 70 km) dostanete snadno autobusem nebo sdíleným taxi. Na ostrov Olchon (cca 5 až 6 hodin cesty) jezdí z Irkutsku terénní dodávky, tzv. marshrutky.
• Ubytování: Možnosti jsou široké. V Irkutsku a Listvjance najdete moderní hotely. Na ostrově Olchon převládají jednoduché rodinné penziony (guesthousy) a turbazy (turistické základny, často s dřevěnými chatkami). V létě je možné kempování, ale buďte připraveni na divočinu, minimum zázemí a respektujte přísná pravidla národního parku.
• Kdy jet: Záleží, co hledáte. Pro pěší turistiku, jízdu na lodi a relativní teplo je ideální léto (červenec, srpen). Pokud chcete zažít magický led, bruslení a mráz, jeďte v únoru nebo březnu, kdy je led nejsilnější a nejslunečněji.
• Důležité upozornění: Všechny praktické informace, zejména ceny vstupného (např. do Limnologického muzea v Listvjance), jízdní řády marshrutek a otevírací doby, jsou pouze orientační. Sibiř je živelná a věci se zde mění. Důrazně doporučujeme ověřit si veškeré aktuální informace na oficiálních stránkách nebo u místních poskytovatelů služeb před vaší cestou.

Bajkal není jen výlet, je to pouť. Je to místo, které vás donutí zpomalit a uvědomit si sílu přírody a hloubku času. Až tam budete stát a poslouchat vítr, možná uslyšíte nářek Starce Bajkalu za svou dcerou Angarou.